Jak odčervit kočku?

0

Každý z nás, kdo má doma kočku zcela jistě řešil otázku, čím a jak často by ji měl odčervovat. Odčervení koček patří totiž k základním chovatelským úkonům. Správným a pravidelně prováděným odčervervením  chráníme nejen svou kočku, ale zabráníme i případnému nakažení lidí a dětí. Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka, což znamená, že mají tzv. zoonotický potenciál.

Příznaky začervení

Nejčastější příznaky, které lze u začervených koček zpozorovat je zaostávání v růstu, nechutenství, zvracení, průjem, hubnutí, vypouklé břicho, chudokrevnost nebo nekvalitní srst se ztrátou lesku.

Zdrojem nákazy u koček může být stolice či pachové značky infikovaného zvířete. Mezi další možnosti nákazy patří pozření infikovaného masa, které třeba obsahuje tasemnici. Venkovní kočka se může nakazit od infikované ulovené myši.

Odčervení koček

1. Odčervování koťat

Koťata se odčervují podobně jako štěňata, což znamená brzy po narození společně s matkou. První odčervení provedeme ve věku 14-ti dní odčervovací pastou, další odčervení vždy po 14-ti dnech a od 3 měsíců věku koťat odčervujeme každé 3 měsíce.

Schéma odčervení kotěte:

  1. odčervení – 14 dnů po porodu
  2. odčervení – 4 týdny po porodu
  3. odčervení – 6 týdnů po porodu
  4. odčervení – 3 měsíce po porodu

2. Odčervování dospělých koček

Dospělé kočky odčervujeme podle toho, zda jsou chovány pouze v domě nebo mají možnost chodit ven. Nejčastěji dochází k nakažení koček požíráním ulovených myší nebo po bleším kousnutí. Kočka chovaná pouze v domácnosti však může být infikována z vajíček přinesených z venku např. na obuvi. Kočku žijící v domácnostech byste měli odčervit každých 6 měsíců a venkovní kočky nejméně každé 3 měsíce.

Přípravky na odčervení koček

Na trhu existuje řada možností, jak odčervit kočku. Mezi nejpoužívanější patří pasty, tablet a spot on pipety. Liší se od sebe tedy způsobem aplikace, ale i svým odčervovacím spektrem. Po určité době používání by se měly preparáty obměnit, z důvodu možného vytvoření rezistence.

  • Odčervovací pasta

Pasta se používá především u štěňat a koťat, neboť je u ní velmi snadná aplikace. Většinou působí pouze proti škrkavkám, nikoliv proti tasemnicím, což je dostačující u mláďat, nikoliv však u dospělců. Působí pouze jednorázově, proto musíme odčervování v pravidelných intervalech opakovat.

Banminth Katze pasta 2g d

  • Odčervovací tablety

Tablety mají široké spektrum působení proti mnoha vnitřním parazitům. Dá se říci, že u dospělých zvířat se používají nejčastěji. Opět jako u pasty působí pouze jednorázově a odčervování se tak musí v pravidelných intervalech opakovat. Mezi jeho hlavní přednosti také patří nízká cena.

 

Jak podat kočce odčervovací tabletu

Odčervení kočky práškem není nic jednoduchého a vyžaduje spoustu trpělivosti. Nejprve kočce zkuste podat lék po dobrém s něčím, co jí chutná. Pokud vaši lest prohlédne, vhoďte jí prášek přímo do krku. To je ideální dělat ve dvou lidech, kdy jeden otevře kočce tlamu a druhý prášek zatlačí do krku. Pozor ale, kočka může začít slintat. Je tedy potřeba vhodit prášek dostatečně hluboko a také zadržet zavřenou tlamu. Počítejte s tím, že vaše kočka se bude bránit, jak jen to půjde a pravděpodobně vás i poškrábe. Nakonec můžete odčervení svěřit svému veterináři, který k podání prášku použije speciální nástroj.

 

  • Spot on

Spot on pipety jsou ampule s účinnou tekutinou uvnitř, která se aplikuje přímo na kůži mezi lopatky kočky. Tyto preparáty působí delší dobu, obvykle 1 měsíc. Jejich hlavní výhodou je, že působí nejen na vnitřní parazity, ale také na mnoho vnějších parazitů.

Nezapomeňte ovšem, že při podávání těchto preparátů je třeba řídit se radami veterinárního lékaře, případně dbát pokynů výrobce. Musíme respektovat zejména hmotnostní kategorii zvířete, protože většina preparátů se podává právě na základě hmotnosti kočky. Pokud bychom podali menší dávku, riskujeme vytvoření rezistence a tedy nižší účinnost preparátu.

Vnitřní parazité u koček

Škrkavky

Škrkavka psí - Toxocara canis

Škrkavka psí – Toxocara canis

Toxokaróza se řadí mezi nejčastější a nejnebezpečnější parazity psů a koček. U psů parazituje škrkavka psí (Toxocara canis), u koček škrkavka kočičí (Toxocara felis). Obě jsou zcela běžně rozšířené ve vnějším prostředí a jejich vajíčka jsou velmi odolná. Ve vhodných, tj. vlhkých podmínkách, přežívají až 3 roky.

Problémy způsobují škrkavky zejména při odchovu mláďat. Jejich nebezpečné tkví v možnosti nákazy člověka, hlavně dětí. Naprostá většina štěňat a koťat je infikována škrkavkami – až 90%. Škrkavky jsou dlouhé od 6 do 18 cm, jejich tělo je na průřezu oválné a mají bělavou až nažloutlou barvu. Hostitel se nakazí vajíčky, ze kterých se ve střevě vylíhnou larvičky. Ty pak pronikají přes střevní stěnu do krve. Krví putují do jater, plic a průdušnice, kde působí dráždivě a nutí ke kašli. Jsou vykašlány, polknuty a opět osidlují střevo.

Měchovci

Měchovec psí - Ancylostoma caninum

Měchovec psí – Ancylostoma caninum

Dalšími významnými vnitřními parazity psů a koček, kteří se vyskytují hlavně v chovech s vyšší koncentrací zvířat, jsou měchovci. Patří sem měchovec psí (Ancylostoma caninum) a měchovec kočičí (Ancylostoma tubaeformae).

Měchovci jsou drobnější než škrkavky, měří pouze 5 až 18 mm. Mají ale výrazně vyvinuté kousací ústrojí se zuby, kterými poškozují sliznici tenkého střeva a způsobují zde krvácení. Část larev proděláv tracheální migraci – přes střevní stěnu putuje do plic a průdušnice, kde jsou vykašlány, polknuty a opět se dostávají do střeva, stejně jako u škrkavek.

Nebezpečí hrozí také v možné nákaze přes kůži, kdy může dojít k alergické reakci, dráždění a poškozování kůže. Právě měchovci jsou nebezpečné i pro člověka, neboť pronikají kůží do těla, nejčastěji na chodidlech, kde způsobují zarudlé, silně svědivé léze.

Klinické příznaky infekce měchovci závisí na postiženém orgánu a na množství parazitů. Nebezpečná je hlavně infekce mláďat, kdy může dojít k jejich úhynům, i přesto, že matka je zcela v pořádku. Dále je to apatie, průjem s čerstvou, nenatrávenou krví, anémie, vyhublost a dehydratace. Změny na kůži se projevují hlavně na končetinách, hrudi a spodině břicha. Pozorujeme zarudnutí, ztrátu srsti, polštářky jsou zarudlé a bolestivé, drápy se deformují a praskají.

Trichinelóza

trichinella_spiralisInfekce svalovcem stočeným (Trichinella spiralis) je velmi nebezpečná pro člověka, kdy je v případě nakažení možné až úmrtí. Psi jsou odolnější vůči svalovci více než kočky. U nás byla vypracována velmi účinná opatření na ochranu zvířat a lidí, což zamezilo jejich výskytu u člověka.

K nakažení dochází pozřením masa s larvami trichinel – střevní fáze, larvy následně pronikají do krevního oběhu – krevní fáze a krví se dostávají do svalů, kde se stočí a vytvoří cysty – svalová fáze.

Psi a kočky by se mohli nakazit syrovým masem neznámého původu, zvláště z divokých prasat, která nebyla veterinárně prohlídnuta. Larvy svalovců jsou zničeny důkladným vařením.

Tasemnice

Tasemnice psí - Dipylidium caninum Linnaeus

Tasemnice psí – Dipylidium caninum Linnaeus

Nejběžnější tasemnicí psů a koček je tasemnice psí (Dipylidium caninum), která je přenosná i na člověka.

Tasemnice mají dlouhé a ploché tělo složené z mnoha článků. Délka těla je podle druhu tasemnice od několika cm až po 5 m, záleží také na počtu tělních článků. Na předním konci těla se nachází hlavička s háčky a přísavkami, které slouží k přichycení na střevní stěnu. Zadní články, které obsahují zralá vajíčka, se oddělují a samostatně nebo s výkaly odcházejí z těla ven. K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (např. blecha, různí savci, člověk).

Mezihostitelem tasemnice psí je blecha. Kočka se nakazí pozřením této infikované blechy. Člověk se nakazí pozřením larválního stádia (např. náhodně s jídlem, při mazlení se zvířetem, při kterém pes či kočka člověka olizují). Pro dospělé kočky nepředstavuje infekce touto tasemnicí vážnější zdravotní nebezpečí, riziko spočívá spíše v možném nakažení člověka. Ve střevě člověka se vyvine z larvy dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka. Onemocnění se projevuje bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

Závěr

O našeho kočičího přítele musíme pravidelně pečovat. Vedle pravidelného očkování myslete i na odčervení vaší kočky. I když nevidíte, že by v trusu kočky byly nějací parazité, je nutné pravidelné a především preventivní odčervení, které ochrání kočku proti vnitřním cizopasníkům, kteří se nachází ve střevech či jiných orgánech těla kočky.

Napište komentář